Stezka Českem pro školy – přechod Orlických hor 9.-11.9.2026
Počátkem září se naše sedmnáctičlenná výprava (15 žáků a 2 pedagožky) vydala na Stezku Českem, tentokrát jsme zvolili přechod Orlických hor. Rozhodli jsme se navázat na stezkaře, kteří v loňském školním roce absolvovali přechod Krkonoš.
První den se nesl v duchu cestování, vyrazili jsme brzy ráno vlakem ze Zábřeha na Moravě, pokračovali jsme do Ústí nad Orlicí a nakonec se nechali vyvézt autobusem na sedlo Šerlich. Protože jsme byli první den plni sil, naplánovali jsme si nejdelší úsek, který měřil 22 km. Z Šerlichu jsme si vyšlápli na Velkou Deštnou, nejvyšší vrchol Orlických hor, do nadmořské výšky 1115 m.n.m. Kochali jsme se výhledy z rozhledny a následně vykročili směrem na Pěticestí. Cestou jsme zobali borůvky a nacházeli hřiby velké jako talíře. Závěrečný úsek směřoval do Neratova, kde nás čekala teplá večeře a ubytování v chatě Hanuška. Zdatní jedinci ještě vyrazili na obhlídku vesničky, ostatní odpočívali a sbíraly síly na další etapu.
Po nočním dešti jsme se probudili do slunečného dne a namířili si to rovnou na prohlídku neratovského kostela, který je raritou pro svou prosklenou střechu. Odtud jsme došli na vydatnou snídani k Prorokovi a následovala zajímavá beseda o vlcích v Orlických horách s panem Václavem Pavlem. Díky jeho postřehům jsme identifikovali vlčí trus, na který jsme narazili první den. Pak už jsme se vydali na druhou etapu, která vedla přes Vrchní Orlici, podél polských hranic až k chatě Čihák. Ač byla tato trasa dlouhá 16 km, byla náročnější vzhledem k narůstající únavě. Po večeři se ale turisti z únavy rychle oklepali, takže jsme ještě zašli k Zemské bráně a Pašerácké lávce, což bylo 15 minut chůze od ubytování.
Třetí den nás vítal oblačnou oblohou, ale nálada byla výborná, protože před námi bylo posledních 10 km. Nasnídali jsme se a vyrazili na cestu. Procházeli jsme polskými Sudety, kolem Kašparovy chaty a došli jsme do Mladkova na vlak.
Za 3 dny jsme ušli celkem 48 km! Skvělý výkon vzhledem k tomu, že jsme si celou dobu nesli veškeré věci v krosnách a někteří šlapali i s puchýři na nohách.
Díky bando – Sofčo, Kubo, Jančo, Eliško, Arnošte, Lucko, Miro, Niky, Klárko, Lubo, Milane, Kájo, Kryštofe, Vildo, Miky a Vlaďko! Bylo to s vámi moc fajn putování. Byla bych ráda, kdybychom tuto tradici dodrželi a příští rok zdolali další stezkařskou trasu.
Mgr. Petra Šenková