Stezka Českem aneb ZŠ Šumvald - expedice Krkonoše
Kdo říká, že dobrodružství je jen v knížkách, ten s námi zjevně ještě nešel Stezku Českem! My jsme si totiž ukrojili pořádný kus cesty – a to rovnou v Krkonoších. Vyrazili jsme do hor s batohy na zádech a velkým odhodláním. První zastávka naší výpravy nebyla hned v horách, ale v Harrachově, v unikátní sklárně, kde jsme viděli, jak se z obyčejného žhavého kusu hmoty rodí křehká krása. Následující den už ale hurá do přírody! Naším cílem byly Brádlerovy boudy – jedny z nejstarších originálních historických dřevěnic, klenot v srdci Krkonoš. Počasí nám hrálo do karet – obloha místy modrá, slunce sem tam vykouklo a my směle šlapali kamenitou pěšinou. Tundrový ráz krajiny nám naznačil, že tady už začínají být hory opravdové. Hořce kvetly, Mumlavské vodopády hučely, pramen Labe nám připomněl, odkud se rodí ta „velká česká řeka“ a ty výhledy… Večer nás na „Brádlerkách“ čekala třešnička na dortu – detektivní přednáška ochranáře z KRNAPu. A kdo neví, proč je KRNAP právě v Krkonoších, ať se příště přidá!
Další den se změnil v test odolnosti. Počasí nám totiž připravilo pořádnou výzvu. Mlha, vítr ze všech stran a déšť, který vypadal, že snad nikdy neskončí. Původní plán – přes hřeben – vzal za své, museli jsme dolů údolím. Nezalekli jsme se však a v podvečer statečně dorazili k Dvorské boudě, kde jsme konečně našli zasloužené útočiště.
Poslední den jsme se vydali pokořit český Everest. Šerpové ze Šumvaldu a Břevence nasadili tempo a my stoupali odhodlaně vzhůru. Mlhová peřina nás objímala celou cestu – výhledy nula, zato atmosféra sto procent! Dokonce i endemický druh tetřívka obecného nám přidal pár tónů do tajemné kulisy našeho posledního výstupu cestou rašelinišť a vřesovišť. Dorazili jsme na vrchol. Mlha stále zakrývala výhled, naše společná radost ze zdolané Sněžky nás ovšem neopouštěla. Dolů nás pak bezpečně svezla lanovka do Pece pod Sněžkou, odkud jsme zamířili směrem k domovině.
Děti nám dokázaly, že mají srdce a nohy dobrodruhů. Naše putování zvládly skvěle, přímo hrdinsky. Rodičům dětí velice děkujeme, že jim umožnili tuto cestu zažít a prožít. Nesmírně si vážíme také podpory, která nás hnala kupředu. Překonali jsme sami sebe, společně jsme se zasmáli, zmokli, zpotili – a hlavně si vytvořili vzpomínky, které nám zůstanou déle než stopa v horském blátě.
Mgr. Jitka Řepíková