Letošní cykloturistický kurz byl pro mě opět nezapomenutelným zážitkem a to se málem v daném termínu ani neuskutečnil. Na týden od 5. do 9. června byla totiž pro kolaře téměř katastrofická předpověď počasí a sice celodenní deště. Rozhodli jsme se zariskovat a v pondělí 5.6. přesto vyrazit. Dopoledne bylo počasí ideální a projeli jsme se Litovelským Pomoravím přes Doubravský dvůr, dále kolem Chrámu přátelství do jeskyně Podkova u Mladče a přes Sobáčov do Tří Dvorů na výborný oběd. Kolem 14. hodiny již začalo pršet, ale to nás nezastavilo a kolem 17. hodiny jsme úspěšně dorazili do Olomouce – sice mokří jako myš, ale s pocitem toho, že i přes nepřízeň počasí jsme to zvládli a ke všemu s dobrou náladou. „Ráno moudřejší večera“ říkala jsem si, když jsem sledovala zataženou oblohu v pondělí večer a přála si v tu chvíli téměř nemožné a sice abychom další den už nezmokli. A přání splněno – bylo ideální počasí na kolo – pod mrakem, bez deště, bez větru. Náročnou trasu kolem 65 km z Olomouce do Zábřehu na Moravě jsme úspěšně zvládli – pravda, někdy jsme jeli cestou necestou, ale troška adrenalinu neuškodí😊
Ve středu byl odpočinkový den a my vyrazili na rafty z Postřelmova do Vily Háj. Bylo sice ten den chladněji, ale i tak se někteří dobrovolně a někteří nedobrovolně v řece Moravě vykoupali – ovšem to k raftům neodmyslitelně patří.
Ve čtvrtek nás čekala nejnáročnější část cesty a sice dostat se ze Zábřeha přes Šumperk, přehradu Krásno, Nový Malín a Mladoňov do Mostkova na oběd a poté do Šumvaldu. Počasí nám přálo – konečně vylezlo i sluníčko a tak nám dobrou náladu nezkazilo ani pár defektů na kolech po cestě. Po koupání v přehradě Krásno mnozí netušili, do čeho jdou a musím přiznat, že stoupání do Mladoňova bylo opravdu náročné. Ale zvládli jsme to všichni a odměnou nám byl krásný výhled do krajiny a následný sjezd z Mladoňovského kopce zpátky domů.
Po přespání ve škole nás čekal ještě jeden výlet a sice na Rešovské vodopády. Někteří otužilci se dokonce vykoupali a trošku jsme zmokli, ale jinak nám celý týden vyšel skvěle.
A kdože to vlastně jel? 17 skvělých žáků 9. třídy, na které se můžu kdykoli spolehnout, nejlepší znalec všemožných tras a sportovec tělem i duší Laďa Vyhnálek, moje „pravá ruka“, která kdykoli s čímkoli pomůže Zdenička Solovská a moje maličkost. Děkuji jim za to, že do toho s námi šli a děkuji i rodičům dětí za podporu a v neposlední řadě i těm, kteří mi opravdu budou chybět – letošním deváťákům. Bylo to s vámi bezva😊
K. Luňáčková, tř. učitelka